O nás

Místo čísel počítám chvíle, na kterých záleží
„Vystudovala jsem ekonomii a pracovala jako projektová manažerka. Měla jsem skvělou
práci, ale uvnitř jsem cítila, že můj život má mít jiný směr. Dnes vedu tým lidí, kteří na
Kolínsku a Kutnohorsku vrací důstojnost do posledních dnů života.“

Denaé Rufer strávila roky v bankách a na úřadech. Měla jistotu, ale chyběl jí smysl. V
dospívání ji lákala zdravotní škola, ale rodiče tehdy nesouhlasili. Touha pomáhat však
nezmizela. Začala jezdit na přednášky, číst o paliativní péči, udělala si pečovatelský kurz a
dále se vzdělávala. Jenže na Kolínsku domácí hospic chyběl. A tak dostala osudovou radu:
Když vás to tak láká, tak ho založte. Spočítala si, že první rok bude muset zvládnout bez
svého příjmu a šla shánět sestry a lékaře.

„Zlomový moment nastal na přednášce lékaře z pražského hospice. Tehdy jsem poprvé
zjistila, že taková péče existuje, a naprosto mě to pohltilo.“

Psal se rok 2018. První měsíce jezdila k rodinám osobně. Pomáhala s podporou, rozhovory, praktickými informacemi, hygienou, polohováním. Když bylo potřeba, volala sestru nebo lékaře. Zjistila, že dokáže být oporou i v okamžiku posledních fází života. Věděla, že jejím úkolem je být s pečující rodinou, naslouchat a být tam pro ně. Ke každému se váže jiný příběh, ale společně mají touhu zůstat doma, bez bolestí, s důstojností.

„Jsou to ty nejhorší chvíle pro rodinu, ale i čas na urovnání vztahů, smíření, odpuštění a
poděkování. V bezpečném prostoru sdílejí, co se podařilo i na co nejsou pyšní. Navzájem si
mohou říct, jak důležitý pro ně byl ten člověk, co mohli spolu prožít“

Dnes čítá hospicový tým kolem dvaceti lidí. A její energie směřuje do rozvoje organizace, nových služeb a finanční stability. Přibyly sociální pracovnice, sestřičky, půjčovna pomůcek, nová služba Ambulance paliativní medicíny pro pacienty, rozšíření o dětskou paliativu. Vznik pobočky v Kutné Hoře, kde mimo jiné funguje Veřejná poradna pro pozůstalé.

Denaé Rufer kromě vedení organizace přednáší, poskytuje podporu rodinám jako psychosociální pracovník a dále se v tomto směru vzdělává. Věnuje se podpoře pozůstalých, natáčí podcast „Průvodce smrtelníka“. Otevírá tabu kolem smrti a doprovázení. Organizuje neformální setkání „K smrti dobré kafe“, kde se mluví lidsky a bez obalu. Je vášnivou sběratelkou příběhů, které dávají naději žít přítomnost naplno, ne až na sklonku života. Zároveň vede granty a projekty, hledá další zdroje, aby péče zůstala všem dostupná.